Most nad zaleznici

Zimni nadeje byla snilkovska
Rekls, ze kdyz se dostavim, tak
Kazdy jednotlivy pokoj bude ve svetle,
 
Chladny vitr me rozesmutnuje,
Vystrizlivi mou zavrativou hlavu,
Ocekavala jsem te, abys mi podal ruku,
 
Rekni, ze jsem tva vyborna zabava, velky napor,
Uchvacena jako dite,
Tva vsemocnost drzici nadvladu,
Tak me nasmeruj ke schodisti,
Smerem k mostu nad zeleznici,
 
Pravila jsem, ze me osvobodis a ja si uchovam rumenec,
Tve sirky se jevi jako svitilny,
Nekdo nikdy neunikne,
Tak me nasmeruj ke schodisti,
Smerem k mostu nad zeleznici,
 
Vsechny me vyhry sestavene ze stinu,
Pronesla jsem, ze si musel jit, protoze si preji, abys zabloudil,
Vyslovil jsi, ze jsem spletita, ale nebojis se,
Vsechny zdi postavim,
Seskupene ve zlatem poharku,
Vyhrnu si rukavy a zasmeji se,
 
A vim, ze musim povedet pravdu, a nikdy nelhat,
Jezero, v nemz se topim v zaplavenem meste, vidim tvuj majak slibne zarit,
Ten slibne zari,
 
Zahodila jsem klice a
Nikdy jsem si nepomyslela, ze bych videla den,
Prepis vsechny pohadky, vim, ze jsi me predni svetlo,
Tve hnede oci osvetluji me srdce jako vzdalene hvezdy,
 
Chci napsat tve jmeno
Jako srdce na mych dlanich, slzy v pisku,
Sel by sis pro me a drzel bys me,
Rekni takove veci, ktere si mi nikdy nerekl,
Takove veci, ktere by nikdo nikdy nepravil,
Vratis se v zari, chci cekat na tvou vyzvu,
Dole v hale, Preji si, abych te nikdy neztratila,
Preji si, abych te navzdy milovala take


Рецензии