Завершение. Пабло Неруда

Поэтический перевод стихотворения Пабло Неруда "Final"

Дремали годы в лихорадке,
Я здесь ли был, а может там.
Все мысли, тело в беспорядке
Страдало от душевных ран.
Без памяти иль без сознанья,
Я был потерян для себя.
Реально мучили страданья
Меня, Матильда, без тебя.

Затем поездка, наше море...
Я снова птица, окрылён.
Осталось где-то в прошлом горе,
И рядом ты, я вдохновлён.
Вновь мир мне кажется безбрежным
И ярким стало всё вокруг.
Я засыпаю безмятежно
В кольце твоих любимых рук.

***********************************
Final

Matilde, a;os o d;as
dormidos, afiebrados,
aqu; o all;,
clavando
rompiendo el espinazo,
sangrando sangre verdadera,
despertando tal vez
o perdido, dormido:
camas cl;nicas, ventanas extranjeras,
vestidos blancos de las sigilosas,
la torpeza en los pies.

Luego estos viajes
y el m;o mar de nuevo:
tu cabeza en la cabecera,

tus manos voladoras
en la luz, en mi luz,
sobre mi tierra.

Fue tan bello vivir
cuando viv;as!

El mundo es m;s azul y m;s terrestre
de noche, cuando duermo
enorme, adentro de tus breves manos.

Pablo Neruda (1904-1973)


Рецензии